Holandština, nizozemština, vlámština? Aneb existuje tajný jazyk sýra, kol a větrných mlýnů?

Chcete se učit „holandsky“? Nebo raději „nizozemsky“? Případně „vlámsky“? Gratulujeme, právě jste zahájili jednu z nejzábavnějších jazykových debat Evropy. Než se v tom ale definitivně ztratíte jako turista v amsterdamských uličkách, pojďme si to vysvětlit jednoduše, bez zbytečných lingvistických kliček a s lehkým nadhledem.

Holandština vs. nizozemština: Jeden jazyk, dva názvy
Oficiální název jazyka je nizozemština. Tečka. Tak se jmenuje jazyk, kterým se mluví v celém Nizozemsku a také v severní části Belgie. Proč tedy tolik lidí mluví o „holandštině“? Jednoduše proto, že Holandsko (konkrétně Severní a Jižní Holandsko) je nejznámější část země. Amsterdam, tulipány, sýry, větrné mlýny, všechno pochází odtud. „Holandština“ je tedy lidové, zjednodušené označení, které se vžilo, ale jazykově správně zahrnuje jenom místní dialekty. Pokud chcete být přesní a zabodovat u místních, říkejte nizozemština. Pokud chcete být praktičtí, „holandština“ vám bez problémů také projde. Lingvisté si povzdechnou, ale svět se nezboří.

A co vlámština?
Vlámové v Belgii mluví… ano, nizozemsky. Jenže to neříkejte moc nahlas. Oni totiž mluví vlámsky, alespoň podle nich. Ve skutečnosti jde o nizozemštinu s jinou výslovností, slovní zásobou a melodií řeči. Podobně jako čeština v Praze a čeština na Ostravsku, rozumíte si, ale jazykový rozdíl poznáte hned. Vlámština tedy není samostatný jazyk, ale jde o dialekt nizozemštiny. Rozdíly jsou hlavně v mluvené řeči, zatímco psaná forma je téměř stejná. Takže ano, Vlám a Holanďan si rozumí. Jen se u toho občas tváří, že ten druhý mluví „nějak divně“.

Řeč, která se rozjela do světa
Nizozemština nezůstala jenom u kanálů a kol. Díky koloniální minulosti se rozšířila i daleko za hranice Evropy, nejznámějším potomkem je afrikánština v Jihoafrické republice. Ta vznikla z nizozemštiny, ale postupem času se zjednodušila a promíchala s jinými jazyky. Představte si, že by čeština přišla o pády, zjednodušila slovesa a občas si vypůjčila slovo z angličtiny nebo němčiny. Přesně tak nějak funguje afrikánština, tedy nizozemština po prodělaném jazykovém „dietním programu“.

Amsterdam: město mlýnů, tulipánů, sýra a umění

Když se řekne Amsterdam, většině lidí se okamžitě vybaví kanály, kavárny a kola. Spousta kol, mnohem více než obyvatel. To znamená jediné: dříve nebo později se vám do cesty připlete místní cyklista, který vás s kamenným výrazem mine o pár centimetrů a ani se neohlédne.

Amsterdam ale není jenom město, kde turisté bloudí s mapou v ruce a kola bojují s fyzikálními zákony. Je to domov ikonických větrných mlýnů, geniálního spojení estetiky a techniky. Stejný je vztah místních obyvatel k sýru. Milují ho natolik, že mu věnovali celá muzea. Zkuste si ale jako suvenýr do kufru nacpat bochník goudy o velikosti menšího kola, jde o výzvu hodnou zkušeného cestovatele.

Potom jsou tu tulipány. Barevné a podezřele krásné. Právě tato květina kdysi rozpoutala jednu z největších ekonomických bublin v dějinách. Lidé prodávali domy, aby si mohli koupit její cibulky. Dnes už naštěstí stačí zajít na trh nebo do zahrad v Keukenhofu a kochat se bez rizika bankrotu.

Amsterdam je i městem umění. Rembrandt, mistr světla a stínu, tu zanechal stopu, která přežila staletí. Kdo ví, možná by dnes místo portrétů bohatých měšťanů maloval dokonale nasvícená selfíčka.

Tak co, vyrazíte tam? Pokud ano, mějte oči otevřené. Ne kvůli památkám, ale kvůli cyklistům.